V patnáctém roce existence souboru Nivnička se jeho dospělí členové věnovali práci na vytvoření multimediálního projektu NIVNICKÉ SEDLCKÉ. Práce ve skromných podmínkách, takřka na koleně, se zdařila. Folkloristé z okolí a především občané Nivnice dostávají od Nivničky, v jejím výročním roce, dárek, který, jak pevně doufáme, přispěje ke kulturnímu obohacení (nejen) naší vesnice. Jde vlastně o cédéčko, které po vložení do CD-přehrávače hraje taneční písničky z Nivnice, které se v Nivnici zpívají k párovému tanci sedlcká. Ti, kteří vlastní počítač, najdou na cédéčku kromě hudby i videosekvence zachycující nivnickou sedlckou. Nechybí pochopitelně notové záznamy a slova ke všem písním. Dá se říci, že jde o jakýsi komplexní výukový materiál k našemu polozapomenutému tanci - nivnická sedlcká. Tento CD-ROM se křtil v nivnickém sále Beseda v sobotu 16. února 2008 na tradičním folklorním koncertu ZPÍVÁNÍ A O ZPÍVÁNÍ.
Cíle projektu Snažíme se předložit dětem, mladým lidem, jejich rodičům i prarodičům především z Uherskobrodska a Uherskohradišťska, ucelený písňový repertoár k sedlckému tanci z jedné jediné obce Slovácka. Napoprvé jsme si vybrali rodnou obec. Nivnice leží na Uherskobrodském Dolňácku.¨ Hlavní cíle projektu:
Naším tajným přáním v druhém plánu je, aby se tento projekt stal prvním z řady následujících, aby vyvolal vznik podobných projektů v dalších obcích nejen na Slovácku, ale i v celé ČR. Zároveň by mělo jít o rozhojnění vynikajícího videoprogramu Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici: Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska. V neposlední řadě doufáme, že tímto projektem v Nivnici malinko pomáháme naší lidové kultuře vykročit do 21. století, do světa globalizace.
Proč má být projekt realizován 1. Problémy uchovávání lidové kultury v ČR na počátku 21. století. V současné době se folklorismus u nás dostal do fáze, kdy už prakticky nemůže čerpat z přímých znalostí a zkušeností nositelů tradic. Lidé, kteří si pamatovali závěrečné roky, kdy na našich vesnicích ještě existovala tradiční selská kultura, už téměř všichni zemřeli. Modernizace vesnice a změna životního stylu neumožnila kvalitní a úplné předání prastarých rituálů, znalostí a zkušeností. Přenos hodnot naší tradiční lidové kultury se na začátku nového tisíciletí neodehrává, ve velké většině momentů, přirozenou cestou mezi rodiči a dětmi v rodinném kruhu. Odpovědnost za uchování tradic je stále více přenášena na vedoucí folklorních souborů, instituce a dokonce i učitele. I když si myslíme, že to není dobrá cesta, chápeme, že je to realita přelomu 20. a 21. století. Návštěvou řady tanečních zábav, besed u cimbálů, festivalů a postáváním mezi zpívajícími a tančícími mladými lidmi můžeme pozorovat plíživý trend unifikace a zjednodušení. Mladí lidé mají stále méně znalostí o písních, které zpívají. Klidně při tanci před muzikou smíchají k sobě do jednoho sledu písničky hradišťské, kopanické, horňácké i brodské. Řada primášů cimbálových muzik si stěžuje, že úroveň zpěváků klesá. A nejhorší je, že mizí pestrost. Znalosti nápěvů a slov se podstatně zužují. U muzik se stále omílají tytéž písničky či série písní. Na besedách u cimbálu se tančí stále dokola tance jen některých obcí a oblastí, mnohé další jsou opomíjeny a prakticky už zapomenuty... Na druhou stranu je jen dobře, že mladých lidí je na besedách u cimbálu stále dost. Je patrné, že řada mladých ve věku 14-20 let je tradiční lidovou kulturou, lidovým tancem a zpěvem uchvácena. Tito mladí mají velkou touhu a hlad po informacích. Hledají, učí se tance z různých oblastí, zjišťují si informace o krojích. Jaké mají tito lidé možnosti? Přirozený přenos napodobováním a odezíráním se už konat nemůže. Folklorní soubory se věnují především nácviku choreografií pro pódium. Mnohé cenné zdroje informací leží ukryty v depozitářích muzeí a etnografických ústavů. Tam ovšem zavítá jen zlomek zapálených. Didaktické materiály chybí. Zřejmě nechceme vidět ten jejich hlad po informacích nebo ho nedokážeme ukojit. Tak docilujeme toho, že ustrnou a spokojí se s jakýmsi folkloristickým “myšmašem”, který si pak s sebou nesou dále do života. Projekt zde předkládaný si klade za cíl vyjít mladým lidem vstříc na úrovni současných technických možností. Snaží se jim předložit uceleně zpracovaný jeden sedlcký tanec. Tentokrát z Nivnice, z oblasti uherskobrodského Dolňácka. Když jsme přemýšleli, jak nivnické sedlcké nahrát, rozhodovali jsme se mezi několika variantami. Nakonec jsme zavrhli nápad dát dohromady nejlepší zpěváky z řad mladých, které na Brodsku a Hradišťsku známe. Přiklonili jsme se k autentičnosti a nechali jsme nivnické sedlcké nazpívat lidmi, kteří pochází z Nivnice a jejího nejbližšího okolí. A pomohla tomu souhra okolností. V létě 2006 se totiž mužské osazenstvo souboru Nivnička ztrojnásobilo. Hned jsme toho využili a první, co jsem tyto nově příchozí, mnohdy folklorem prakticky nedotčené mladé muže, naučil, byly nivnické sedlcké.Výsledkem je syrová nahrávka plná neškolených a místy ještě i nevyzpívaných hlasů. Ze zpěvu je však cítit genius loci. A máme za to, že takto by to mělo být. Vesnickou komunitu netvořili jen vynikající zpěváci a bavit se chtěli všichni. Jak tomu bylo kdysi, tak je tomu i dnes...
2. Krize rodiny v ČR na počátku 21. století Rodiče vědí, nebo intuitivně tuší, že osobní kontakt s dítětem, čas strávený ve společné komunikaci, včetně estetické, má mimořádně kultivující efekt pro zdravou rodinnou atmosféru, pro mravní výchovu i věcné poznávání, pro fixaci kulturních potřeb i pro rozvoj mnohotvárné tvořivosti dětí, jejich fantazie a imaginace. V současné době tráví rodiče s dětmi málo času, málo s nimi hovoří, ještě méně s dětmi doma zpívají nebo muzicírují. Dnes si na sebe denně najít čas a vzájemně si patřit stojí více a více námahy a je nutno překonat stále víc a více objektivních překážek. Podle ČSÚ se úroveň rozvodovosti v loňském roce vyšplhala až na 49 % … Změna životního stylu, vliv většího pracovního vytížení, jako i potřeba dojíždět za prací na stále větší vzdálenosti, způsobuje, že mnoho rodičů, i kdyby sebevíc chtělo, nemá na své děti tolik času. Třeba je ani několik dní v týdnu nevidí. Ale jsou tu i subjektivní překážky. Totiž i rodiče, kteří si čas na hru s dětmi najdou, narazí na problémy. Vždyť aktivita dospělého závisí na jeho úrovni znalostí textů (říkadel, básniček, pohádek, písniček…), jejich pamětného zvládání, výběru, způsobu reprodukce, schopnosti vymýšlet si, ochotě hrát si a bavit se s vlastním dítětem. A právě zde bychom mohli vidět nové, další pole působnosti dětských folklorních souborů a základní školy v naší společnosti, která se ocitla v nových socio-ekonomických poměrech. Je na čase, aby rodiče netvořili svým dětem (např. dětem v souborech), jenom jakési hmotné, materiální zázemí – tj. udržovali kroje, balili svačiny na vystoupení a občas udělali dozor při zájezdu… Ale aby vedoucí těchto souborů byli nápomocni rodičům v poskytování našého „know how“, stejně jako by rodičům měli být nápomocni i učitelé základních škol. Aby se totiž poklad naší ústní lidové slovesnosti dostával, dříve než na podia a folklorní festivaly, v prvé řadě zpět do rodin a byl využit pro ty nejintimnější chvilky, které spolu rodiče a děti mohou prožívat. Ochota ke hře u dítěte je totiž přítomna stále, stejně jako touha mít rodiče na dosah, přání zažít či uslyšet něco nového, stejně jako chuť donekonečna opakovat prožité a slyšené, to, co mu přináší libost, od jednoduchého rytmizovaného říkadla až po pohádku: příznačné je lpění na přesném znění podávaného textu, opravování, doplňování, dotazování, samostatné reprodukování, vymýšlení a variování, pohybové kreace i vstupování do rolí. V tomto funkci rodiny nemůže zastoupit ani nejlepší vedoucí folklorního souboru ani nejlepší učitel základní školy. Cílem tohoto CD-ROMu je také poukázat na tuto problematiku a snad jít příkladem. CD-ROMy by tudíž mohly být směrovány nejen k folklorním souborům, ale i na diváckou skupinu tvořenou hlavně rodiči s dětmi. Mohly by být využity jako selektivní podpora k výše zmiňovanému rodinnému prožívání společných chvilek. CD-ROM počítá se zapojením rodinek, kterým bude nápomocný, a zároveň se jim bude snažit předvést, jak je snadné a přitom nesmírně důležité něco takového doma realizovat. Nivnice 16. července 2007 Vlastimil
Ondra |